HONZA KRAVČÍK
zrozen k hraní: 5. říjence 1978 v Praze
odehrál: 31 dobrodružství / jako dějmistr 17
postavy: Rinvit (12), Kajsa (2)
spravuje: Vukogvazd, Poljana, Zlič, Čarohvozd, Krain, Kortrijk, Věstulsko, Skrund, Severní a Jižní Podaga, Búris, Vytegra, Tauer, Černozlič, Spolek jezerních měst a další...
FWD your spam to: rinvit[at]vukogvazd.cz
- Jedno - Reynevan uśmiechnął się do wspomnień - drugiego nie wykluczało... (Andrzej Sapkowski – Narrenturm)
RINVIT - barbar čaroděj ••• Tato postava byla původně koncipována jako prostý barbarský kouzelník, jenž využívá magii v její syrové a nespoutané podobě, tedy spíše šaman a věštec. Měl stát ve stínu vůdčích postav a vykonávat oběti bohům pro úspěch družinových podniků. Jenže k naplnění této koncepce nikdy nedošlo. Prakticky okamžitě po zařazení do družiny se Rinvit stal jednou z vůdčích osobností a postupem času se tato postava vyvinula do podoby družinové autority a vůdce a troufám si tvrdit, že se stala se jednou z nejvlivnějších postav v dějinách družiny. Jenže právě tato autorita se mi po odehrání dvanácti (!) dobrodružství poněkud omrzela a Rinvit byl odložen ad acta - to jest poslán na studia do Asteru. Zda se někdy vrátí? To není vyloučeno...
KAJSA - půlelfka sicco ••• Im Westen nichts Neues...
1. SALAŠ V HORÁCH ••• Mé vzpomínky na toto dobrodružství jsou víceméně plné sentimentu, neboť to bylo první dobrodružství naší čerstvě sestavené družiny a Pána Jeskyně hned na úvod čekalo několik zvláštních překvapení. Tak například jsem netušil, že Dargos odmítne naprosto komunikovat s družinou, a to i jako hráč. Konverzace se mnou jako PJ pak vypadala takto - Dargos šeptem: "Řekni jim, že Dargos jde na hlídku." PJ: "Proč já, řekni jim to ty, ty ho hraješ." Dargos potichu: "Tak nic..." Pravdou je, že i ostatní zpočátku překonávali ostych z hraní postav, ale Dargos v tom byl, je a bude nepřekonatelný. Další nečekanou komplikací bylo, že se družina rozdělila na víc samostatných skupinek, které místo spolupráce spolu navzájem soupeřily, což hraní jen zdržovalo. Tato nejednotnost navíc dělala starosti všem dalším Pánům Jeskyně v podstatě až do 8. dobrodružství. Pak mě také trochu zaskočilo, když tato družinka plná zelenáčů okradla hlavní hrdinku, které měla pomoci a právě tím se dobrat odměny. Tenkrát jsem dlouho přemýšlel o příštím morálně-etickém směřování družiny a o tom, kde se stala chyba. Skvrny na slunci? Kyanid ve vodovodu? Nakonec jsem se dopracoval k jedinému možnému vysvětlení, a to že většina hráčů byla v dětství frustrována nízkým kapesným, což se zákonitě podepsalo na jejich reakcích při konfrontaci s truhlou plnou zlaťáků. Jsem rád, že se mé tehdejší obavy nenaplnily a postupem času se ukázalo, že Vukogvazdská družina je družinou dobrodruhů. Tehdy jsme se holt všichni učili a já na to mám dobré vzpomínky.
3. ŠTVANICE ••• Mysím, že nikdo z hráčů nenamítne nic proti tomu, když napíšu, že tohle dobrodružství mělo svoji atmosféru. Narozdíl od předchozích dobrodružství, která se odehrávala po útulných bytech, jsme tohle hráli na naší miniaturní chatě, která proto praskala ve švech. Bylo to o velikonočních prázdninách, v trakaři na zahradě se chladila pivka, přes noc padal sníh a na holém šeříku u ohniště visela oběšená panenka Chucky s upálenou hlavou. Nebudu raději uvádět to, že jí to k velké radosti mé sestry provedli Dargos s Neldorinem, ani že tvrďák Jokedit nevydržel vražedné hráčské tempo a kolem páté ráno zbaběle usínal, pročež jsme ho museli budit aspoň na souboje, spíš zmíním to, že kamna byla briketami rozhicovaná do ruda, vzduch se dal díky kouři z dýmek krájet a vznikla první legendární hláška. Tehdy jsme totiž na naléhání dusícího se Neldorina otevřeli dveře, aby se vyvětralo. Místností zavál syrý chlad a nováček v družině, kroll Y-gôr, pravil: "Zhasla svíčka. Někdo umře." Za pět minut už syčel z trouby ven, když mu lapka Striglav úderem nenávisti vyrazil mozek z hlavy - pochopitelně za brachiálního chechotu zbytku družiny. Ne, nemůžu si pomoct, Striglav byl prostě machr. Tehdy jsem si to stádečko nic netušících dobrodruhů skutečně vychutnával. Tehdy a taky potom, na hradě rytíře Razboje z Krahulčí. Ale abych učinil povinnosti zadost, musím dodat, že zabitím Striglava to neskončilo a zbytek dobrodružství se dohrával až do května každý pátek v nuselské hospodě U Bansethů, oblíbeném to podniku Jaroslava Haška. Kdyby nás tak Mistr viděl...
7. VAROGOVO POŽEHNÁNÍ ••• Domníval jsem se, že po Orlohoru plném strachu, skrývání a prchání bude následovat pro družinu oddechové dobrodružství ve sluncem prozářené zemi. Nebudu se zde pouštět do žádných situačních rozborů, zmíním spíše jen to, že jsem se jako vždy krutě přepočítal. Je přeci samozřejmé, že družina udělá vše přesně opačně, než by bylo třeba a než PJ předpokládá. Kdo ale mohl tušit, že když družina potká slabý oddíl vojáků pronásledující Geretu, mnozí se do něj pustí na základě jednoduché rovnice voják = nepřítel? Po menším masakru obránců vlasti se dobrodružství stočilo úplně jiným směrem a já mohl roztřesenýma rukama roztrhat předem připravené podklady. Nakonec to bylo jedno z nejdelších dobrodružství Vukogvazdské družiny a jen málokdo z hráčů ví, že na schůzky jsem chodil prakticky bez poznámek a má hra se pak zakládala na improvizaci a náhodě. Balancuje na ostří nože absolutního PJství jsem se však dočkal šťastného konce. Postupnými ztrátami na životech zbylo z družiny jen silné, zdravé jádro, které se ukázalo být natolik schopné, že nakonec dobrodužství skončilo tak, jak mělo, a já mohl s úlevou vydechnout: "Už nikdy kosmogenní přístup!"
8. VÝPRAVA NA HRAD KRAKOR ••• Někteří lidé si nedají nikdy pokoj. Tuší, že v dutině stromu se kromě pláství s medem skrývá také obrovské hejno nerudných věcí s obrovskými žihadly, ale přesto si hrábnou dovnitř, aby si pak mohli po zbytek prázdnin tahat žihadla a opuchlými ústy mudrovat: "Ale co kdyby tam žádné včely nebyly..?" Tak také já jsem se oproti zkušenosti ze svého předchozího dobrodružství rozhodl pokračovat v kosmogenním přístupu při hraní a donutil jsem družinu absolvovat výpravu na hrad Krakor. Nutno doznat, že jsem si to oproti minulému questu více pojistil. Osamocená zřiceninka v neobydlené oblasti - tím jsem chtěl znemožnit masakrování projíždějícího vojska či kupců. Neprobádané podzemí plné nástrah - díky tomu se družina neměla dělit. A nakonec spousta nováčků na prvních úrovních - věřil jsem, že zabití z předchozího dobrodružství si snad nebudou tolik vyskakovat. Dopadlo to samozřejmě úplně jinak. Jak, to se můžete přesvědčit sami.
10. ZIMNÍ VÝPRAVA DO VUKOGVAZDU ••• Stejně jako Štvanice, i tohle dobrodružství se odehrávalo u nás na chatě v Březové pouze v úzkém kruhu hráčů, a stejně jako Štvanice, i tohle dobrodružství mělo svoji nezapomenutelnou atmosféru. Pro mě to dobrodružství bylo navíc zábavné tím, že se v něm znovu objevil podivín Dargos - ostatní hráči si ho totiž příliš neužili (Dargose, ne dobrodružství). Myslím, že se tohle dobrodružství hlavně díky hráčům velice vydařilo a Letopisy z něj budou lahůdkou. Kdyby se ten příběh natočil jako film, upoutávky na něj by určitě zněly takto: Začalo to jako nevinný výlet. Ale pod zasněženými větvemi se skrývá smrt. Domů se vrátí jen ti nejsilnější... V kinech od prosince 2001. Jenže já jsem realista, a tak raději upozorňuji případné zájemce, že desáté Letopisy budou uveřejněny zřejmě až po přijetí ČR do Evropské unie. Sice pak budeme mít trochu potíže s některými evropskými normami, jako například pouze 1,6 litru krve na stránku, ale doufám, že se nám to podaří nějak obejít. Čtenář se pak bude mít na co těšit.
15. VÝPRAVA NA DUBOVARSKÉ OBRY ••• "Tak nám zabili Lopina." "Kterýho Lopina, paní Millerová, toho z Vukogvazdský družiny?" Asi nějak tak by mohla vypadat reakce dobrého vojáka Švejka na tuto šokující zprávu. Mnozí tomu nechtěli věřit, ale jak ostatně dokazuje náhrobek ve Valhale, je tomu skutečně tak. Legendární chodec, jeden ze zakladatelů Vukogvazdské družiny, zahynul při svém jedenáctém dobrodružství. A můžu za to (klopím uši a zamáčkávám slzu) já. Nebýt téhle nepříjemnosti ("No a co, jednou se to přece muselo stát!"), bylo by to mé snad nejpohodovější dobrodružství. I přesto mám dobrý pocit - můj průměr počtu zabitých na dobrodružství se snížil na 1,8.
17. VÝPRAVA DO JEZERNÍHO POHOŘÍ ••• Krutá hra. Ze tří hráčů dva mrtví. Ztráty 66%. Co k tomu dodat? A přitom to začalo to tak pěkně... Na Slovensku, v novotekovském ranči U Bobiho, kde jsme do sebe lámali zlatého bažanta za směšnou sumu 9,50 Sk za kus, kde halušky a halászlé byly nedílnou součást naší stravy, kde dároš odehrál tak perfektně svou roli, že lezl na nervy nejen postavám, ale i hráčům ("Zřejmě slušnej oddíl..."), kde vodka byla ze samých dobrých věcí, kde včera znamenalo s velikou pravděpodobností zítra a v hospodě... A skončilo to tragicky, u nás doma ve Stodůlkách, kde jsme do sebe lámali gambáče za nekřesťanské peníze, kde vzduchem svištěly bramborové lupínky, kde Wolf marně přemlouval svou šťastnou kostku, aby taky jednou hodila něco lepšího než dvě, kde má černá kostka zvaná Fair But Killer Anyway ukončila Wolfa a Asel navždy...
18. ŠEILOVA HVĚZDA ••• Dlouho připravované dobrodružství, jehož obrysy se začaly rýsovat prakticky okamžitě po neúspěchu družiny v dobrodružství patnáctém, jež bylo mohutně inspirováno filmem The Blair Witch Project a jež získalo definitivní podobu v lednu 2000 během cesty autobusem z Budapešti do Prahy. V podstatě skončilo stejně jako patnáctky - jeden mrtvý, cenné artefakty družina získala pouze na chvíli, ale vše bylo vykompenzováno slušnou finanční odměnou. Pro více informací čtěte Letopisy, které vyjdou až někdy za prezidentování Václava Klause. Můžete po nich sáhnout jako po příjemném rozptýlení, až vás budou nudit jeho oduševnělé projevy.
20. NOVOROČNÍ DOBRODRUŽSTVÍ ••• Toto dobrodružství se odehrávalo v létě roku 2000 na chatě naší jediné, a proto vysoce privilegované hráčky, konkrétně v obci Nová Hospoda. Dobrodružství bylo koncipováno pro menší počet osob, neboť komornější atmosféra je pro chatové pařby nejideálnější a Jana s Vojtou pak nemusí mýt tolik nádobí. Lehký nástin atmosféry: Nový rok se blíží, všude sníh, družina obdrží pozvání do venkovského sídla jistého starého trpasličího čaroděje, jenž cítí blížící se smrt a potřebuje od zkušených dobrodruhů zkolaudovat svoji hrobku plnou magických pastí a podivných nestvůr. Proto starý trpaslík oprašuje břidlicové destičky a olůvko, aby mohl s dobrodruhy procházet své podzemní životní veledílo a dělat si poznámky, pokud budou mít hrdinové připomínky, že je propadlo příliš mělké či přeludy snadno prokouknutelné. Přivítání probíhá podle všech společenských pravidel, nejprve je ale nutné dobrodruhy pohostit...
22. VE STÍNU DRAKA ••• Jednalo se o mé jubilejní, neboť 10. dobrodružství. Ačkoliv by se mohlo zdát, že po takovém počtu dobrodružství odehraných s Vukogvazdskou družinou mě už nemůže nic překvapit, stalo se. Stalo se, že družina (pravda, poveřena přetěžkým úkolem) se v momentě první krize (tzn. hráči museli zapnout mozkové závity) rozhodla otočit na podpatku, vzdát to a odejít. To mě teda naštvali. Kvalitní zápletka, propracovaný příběh, výtečné cizí postavy, skvělý herecký výkon Pána Jeskyně - co víc by ještě chtěli?! Domorodého průvodce? Létající koberec? Pojízdnou palírnu slivovice? Beznaděj a hněv mocný mnou cloumající vyústili v otevřený dopis družině i zákulisní pohovory s jednotlivými hráči. Diplomatický nátlak způsobil, že se družina otočila na podpatku ještě jednou, vrátila se a dobrodružství dotáhla do konce. Že se jí to vyplatilo, nemusím zmiňovat. Můj hněv je totiž STRAŠNÝ!!!
24. ČARODĚJOVA ZAHRADA ••• Toto dobrodružství bylo připraveno již dva roky před tím, než bylo skutečně odehráno (Kamenice, září 2001). Pro mě samotného byla hra zklamáním. Definitivně se ve mně zlomila chuť dělat Pána Jeskyně, chci si prostě - také - občas - alespoň jednou - zahrát! Začínat další desítku dobrodružství jako PJ není snadné, proto jsem bojoval víceméně s vnitřním znechucením. Postavy jinak jednaly v rámci svých možností, některé (Šerek, Matouš Rehek, Basil Stein) se dokonce překonávaly ve snaze o nadstandard, avšak pro mě jediným výrazným pozitivem byla fenomenální hra Poliho v roli dvou cizích postav. Šílený pan Kanimůra mě přinutil řezat se smíchy notnou chvíli a ještě dnes mi cukají koutky, když si vzpomenu na Poliho, kterak obouruč drží pánvičku, šoupe s ní po stole a spiklenecky špitá Basilovi: "Nó, blátíčko, to je skvělé, pane. Takhle kuře nadívané blátíčkem, to je to pravé pošušňáníčko!" Neméně výrazný byl i úchylný hrobník Sebastian, o jehož šíleném smíchu mezi náhrobky a především v podkroví jeho umrlčí světničky se dočtete v Letopisech. Když píšu dočtete, tak myslím dočtete, neboť příspěvky od hráčů k tomuto krátkému dobrodružství už byly sebrány, a možná vyjdou ještě dřív, než Letopisy X. Že by těch pozitiv bylo vícero...?
26. ZKÁZA KLÁŠTERA MELK ••• Pokud budu mírně přehánět, dá se říct, že naše družina má co se týče hraní většinou dvě možnosti. Buď se bude hrát a PJ bude Kravčík, nebo se prostě hrát nebude. A co s těmi pacholky mám dělat? Tož poďme, ogaři... K realizaci a odehrání tohoto questu mě však nikdo nemusel přemlouvat (to se ostatně nikdy ani nestalo, podobných ješitných malicherností si nežádám - hej ty tam, dolej mi vína!), neboť jsem si byl jistý, že mám připraven kvalitní, propracovaný a nadmíru zajímavý, tajuplný a děsivý příběh. Scházeli jsme se na pražské koleji Větrník poprvé v historii družiny jen jednou za 14 dní, takže byla spousta času na přípravu. Osobně jsem spokojen, od většiny hráčů jsem slyšel totéž, ale přeci... Jen malým ten, kdo má jen malý cíl! Chtělo to víc atmosféry, svíček, temné hudby a (nezlobte se, mí drazí) více iniciativy a aktivity ze strany hráčů. Dalo by se říci, že pro někoho je dvacáté dobrodružství již rutinou, a tak se mu nechce zkoumat, hledat, zjišťovat, neboť tuší, že PJ raději vybalí vše, co má připraveno v rukávu - přece se s tím nedělal zbytečně. Omyl, vážení. Smutnou stránkou tohoto dobrodružství je, že 50% toho, co mohlo/mělo být odhaleno, zůstalo skryto. Ne, není cílem dobrodružství, aby všichni všechno zjistili, ale bylo tam pár detailů, které... Škoda, že nenašli ty kusy prasklého zvonu zakopané v osadě dávných osadníků, nebo že Erik nepřečetl ostatním nápisy v černozličském písmu. Ale to se nedá svítit. A proto nad Melkem dlouho zavládla tma...
28. ČERNÉ PLÁŽE AIZKORRI •••
30. ŠEST ZRCADEL •••
31. OBRANA CHOR VIRAPU •••
Dobrodružství se podle mého velice vyvedlo. Postavy řešily nejen ožehavé mezidružinové spory, ale i otázky morální a etické a ke slovu přišly i jejich po krvi lačnící zbraně. Nad originalitou, s jakou si počínali při řešení některých problémů, i nad jejich hereckými výkony mi ještě teď zůstává hlava stát. Ruce jsou však v pohybu, a proto ještě napíšu o jednom velice zajímavém aspektu tohoto dobrodružství. Tři z pěti hráčů jeho úvodem a uvedením do zápletky v podstatě prošli dvakrát, neboť toto dobrodružství jsem s nimi rozjel již v únoru jako jakýsi krátký úlet na jeden večer, ale nestihli jsme jej dokončit, což mi vzhledem ke kvalitě zápletky přišlo škoda, a proto jsem jej zopakoval znovu a o prázdninách. Úvod se tedy nesl v atmosféře významného pochechtávání těch, kteří již začátkem prošli a věděli, co bude následovat. Kdo se ale smál naposled, to se doufám dočtete v co nejkratší možné době.
